Ota Bubeníček (1871-1962) - Podvečerní nálada
Olej na kartonu.
Rozměr:
Životopis malíře: Ota Bubeníček (31. 10. 1871 – 10. 9. 1962) náleží k předním českým krajinářům první poloviny 20. století. Narodil se v Uhříněvsi u Prahy, kde na něj měl od dětství velký vliv jeho bratr Jindřich, zkušený krajinář a ilustrátor. Pod jeho vlivem se mladý Ota rozhodl pro uměleckou dráhu. Nejprve pracoval jako litograf v Haasově grafickém ateliéru a roku 1899 vstoupil na Akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením Julia Mařáka, Antonína Slavíčka a Rudolfa z Ottenfeldu. Po ukončení studií podnikl řadu cest do zahraničí (Německo, Francie, Belgie, Holandsko), svou tvorbou však zakotvil především v domácím prostředí. Po návratu z ciziny zamířil s několika přáteli na Moravu a Valašsko, kde se věnoval studiu lidové architektury. Po celá dvacátá léta maloval zejména v jižních Čechách, na Moravě a Slovensku. V roce 1932 se přestěhoval do Mladé Vožice, kde nalezl v mírně zvlněné podblanické krajině svůj druhý domov.
Bubeníčkovy realisticky laděné krajinomalby vynikají svou plastičností a citlivou barevností. Jelikož Bubeníček dokázal ve svých obrazech zachytit neporušený ráz krajiny s množstvím lidových staveb, byly jeho krajinomalby vysoce hodnoceny též etnografy.
V roce 1902 vstoupil do Jednoty umělců výtvarných a pravidelně se účastnil spolkových výstav. Roku 1909 uspořádal v Topičově salonu první samostatnou výstavu, v dalších letech následovala řada výstav doma i v zahraničí (Londýn, Benátky, Oslo, Vídeň, Amsterdam, Lipsko, Kodaň, Stockholm ad.). Vedle krajinomalby se Bubeníček věnoval i loutkářské tvorbě a celý život se aktivně účastnil sokolského hnutí. V roce 1952 uspořádala Jednota umělců výtvarných Bubeníčkovi velkou soubornou výstavu.
Bubeníčkovy obrazy jsou zastoupeny zejména v Památníku Mladovožicka, v Národní galerii v Praze a v celé řadě regionálních muzeích, galeriích a soukromých sbírkách.
Literatura: Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců I. A-K, 1993, Ostrava. Eduard Burget: Ota Bubeníček 1871-1962, 2007, Praha.
Rozměr:
Životopis malíře: Ota Bubeníček (31. 10. 1871 – 10. 9. 1962) náleží k předním českým krajinářům první poloviny 20. století. Narodil se v Uhříněvsi u Prahy, kde na něj měl od dětství velký vliv jeho bratr Jindřich, zkušený krajinář a ilustrátor. Pod jeho vlivem se mladý Ota rozhodl pro uměleckou dráhu. Nejprve pracoval jako litograf v Haasově grafickém ateliéru a roku 1899 vstoupil na Akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením Julia Mařáka, Antonína Slavíčka a Rudolfa z Ottenfeldu. Po ukončení studií podnikl řadu cest do zahraničí (Německo, Francie, Belgie, Holandsko), svou tvorbou však zakotvil především v domácím prostředí. Po návratu z ciziny zamířil s několika přáteli na Moravu a Valašsko, kde se věnoval studiu lidové architektury. Po celá dvacátá léta maloval zejména v jižních Čechách, na Moravě a Slovensku. V roce 1932 se přestěhoval do Mladé Vožice, kde nalezl v mírně zvlněné podblanické krajině svůj druhý domov.
Bubeníčkovy realisticky laděné krajinomalby vynikají svou plastičností a citlivou barevností. Jelikož Bubeníček dokázal ve svých obrazech zachytit neporušený ráz krajiny s množstvím lidových staveb, byly jeho krajinomalby vysoce hodnoceny též etnografy.
V roce 1902 vstoupil do Jednoty umělců výtvarných a pravidelně se účastnil spolkových výstav. Roku 1909 uspořádal v Topičově salonu první samostatnou výstavu, v dalších letech následovala řada výstav doma i v zahraničí (Londýn, Benátky, Oslo, Vídeň, Amsterdam, Lipsko, Kodaň, Stockholm ad.). Vedle krajinomalby se Bubeníček věnoval i loutkářské tvorbě a celý život se aktivně účastnil sokolského hnutí. V roce 1952 uspořádala Jednota umělců výtvarných Bubeníčkovi velkou soubornou výstavu.
Bubeníčkovy obrazy jsou zastoupeny zejména v Památníku Mladovožicka, v Národní galerii v Praze a v celé řadě regionálních muzeích, galeriích a soukromých sbírkách.
Literatura: Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců I. A-K, 1993, Ostrava. Eduard Burget: Ota Bubeníček 1871-1962, 2007, Praha.
